Zpět na Tábor Vápno 2022.

 

Příběhy z pokladovky...

Na naši cestu za pokladem jsme se vydaly v něděli večer a přespaly jsme u třešní vedle louky v lese. V pondělí ráno jsme se probudily do trávy plné rosy, nasadily boty a došly na autobusovou zastávku. Když jsme dojely do Českého Dubu, tak jsme byly úplně ztracené a potom jsme uviděly skupinku šamanů, kteří vypadali jako kdyby nemohli přestat kouřit dýmku míru. Naštěstí nám poradila babička, a tak jsme začaly správně. Začalo být takové horko, že jsme se cítily jako by se nám potila kůže a měly jsme obrovskou chuť na meloun. Pomalu, ale jistě, jsme se blížily k Četově zdi. Vyšly jsme tedy tam, ale poklad tam bohužel nebyl. Cestou už jsme se tak nudiliy, že jsme si začaly zpívat never gonna give you up. Čas potom utíkal jako voda! Když jsme sešli dolů z Čertovi zdi, tak jsme měly pauzu na jídlo. Potom Borůvka vzala telefon. Nepotřebovala ani powerbanku, protože Nokia vydrží klidně i týden. Začalo být znovu horko, takže jsme všichni měly rudé tváře, proto jsme si všichni vzaly kšiltovky. Vyrazily jsme do Kotle. Cestou jsme potkaly babičku, která byla bohatá, jako kdyby prodala několik diamantů, hezky si tam odpočívala ve vířivce. Potom nám i poradila, ale jinak žila život boháče. Šly jsme dál a potkaly jsme tým Emy. Já si potom povídala s Bambusákem. Došly jsme k lípě, tam jsme splnily pár úkolů, odpočinuly si a šly dál. Zastavily jsme se kousek od lípy v Hodkách, kde jsme se zeptaly moc milé paní kam dál. Ta nám řekla, že je tam obchod, tak jsme šly NAKUPOVAT! No a já (Tříska) jsem zjistila, že nemám svých 200 korun :-(. Všichni utratily poslední money a v tu chvíli jsem si jen vzpomněla na struny svého ukulele.

... tým Borůvky

Večer nás navštívili duchové, kteří mají bledé tváře jako zeď. Řekli nám, že se máme vydat hledat poklad. Dostaly jsme telefon pro případ nouze. Vydaly jsme se na kopec. Už spadla rosa a my jsme hledaly místo na přespání. Lapač snů nám chytl všechny špatné sny a šváb nám lezl po tváři. Ráno jsme se probudily a vypadaly jsme jako kdyby náš obličej přejela velká motokára. Nicméně jsme to nějak zvládly a kroksy jsme si natáhly. S kšiltovkama jsme do autobusu vlezly do Českého Dubu jsme se vydaly. V Českém Dubu jsme si přečetly první obálku. Po půl hodině a po dvou zeptáních jsme konečně našli cestu. Bylo takový teplo, že jsme si připadaly jako na gril nebo jako ve vířivce. Zkoušely jsme si vyrobit prstýnky z trávy. Moc dlouho nám nevydržely. V 11:00 jsme si daly sváču. Šly jsme po lesní cestě. Daly jsme si picí pouzu a zahrály jsme si hry. Šly jsme přes Pod Čertovou zdí až do Kotle. Tam jsme si daly k obědu rohlíky s májkou. Šly jsme se kouknout po okolí, jestli nám někdo nenatočí vodu. Potkaly jsme pána s rudou tváří. Pán byl moc milý a poradil nám kudy. U kravína jsme si připadaly jako u kraví zoo. Projel kolem nás traktor s velkými pneumatikami. Myslely jsme, že jsme se ztratily, tak jsme se zeptaly paní a ta nám poradila, kudy do Dolních pasek. V Dolních pasekách jsme potkaly tým Borůvky. Spolu jsme pak šli k Lípě. Tam jsme potkaly i tým Lentilky. Daly jsme si svačinu a čekaly na Mantu, ale Manty tým nepřicházel, tak jsme šli k Jevišovskému vrchu. Nikde nebyla žádná řeka. Potřebovaly jsme provázek, už ani nevím k čemu. Měly jsme špinavé boty. Potkaly jsme tam i tým Manty.Všimly jsme si, že u Manty v batohu svítí powerbanka. Večer jsme udělaly oheň, aby jsme si mohly udělat jídlo. Šly jsme spát v dobu, kdy nebyly vidět hvězdy. Ráno si někteří z nás musely vzít léky. Vydaly jsme se společně na cestu po stepi, kde jsme viděly stopy koňů a šamanů.

... tým Emy

Ve Vápně jsme nastoupily společně do autobusu a jely jsme do Českého Dubu. Tam jsme si rozbalily v týmech obálky a zjistily jsme kudy se každý máme vydat. My jsme měly jít přes Skalákovnu. Vydaly jsme se přes náměstí po červené. Šly jsme cestou kolem řeky a louky. Cestou jsme viděly krásné barvy přírody. V Javorníku jsme zahly po červené doprava. Kolem nás projížděla různá auta. Na chvilku jsme se zastavily pod stromem, abychom se napily. Vedle stromu byla zahrada s bazénem a malou vířivkou. Naproti byla cedule a nástěnka s různýma inzerátama, ale třeba program kina zde nebyl. V Jiříčkově jsme přešly na náučnou stezku, po které jsme přišly ke Skalákovně. Byla zde taková jeskyně, ve které byl tácek a na něm byl napsaný klíč k nějaké wifině. Dále jsme šly kolem golfu a lesoparku Horka. Ve 14:15 jsme přišly k lípě pod Jeřmanskou skálu. Zde jsme si daly další jídlo ke svačině. V klidu jsme seděly v trávě a čekaly na ostatní, jenže jsme zjistily, že jsou úplně někde jinde než my. Vydaly jsme se tedy na Jeřmanskou skálu sami. Vzhledem k tomu, jaký kopec jsme šly, přály jsme si, aby zde byla lanovka. Bylo nám takové vedro, že jsme šly jenom v podprsence. Nakonec jsme došly do dnešního cíle, kde nás čekali naši roveři. Večer jsme si uvařily na ohni Amore mio a šly jsme spát. Druhý den jsme vstávaly v půl devátý, nasnídaly se a vyrazily zase na cestu. Po chvíli Manta zjistila, že se jí smazala už celá hena na ruce. Šly jsme cestou dál, jenže jsme za Josefovým dolem zahly špatně a musely jsme se vracet. Před městem Osečná Fífě vypadl zub. V Osečný jsme si k obědu daly chleba s májkou a okolo létaly vosy. Po oběde proběhl běh do obchodu. Některé holky si koupily coca-colu nebo tyčinku z kokosu. Po nákupu jsme se znovu vydaly na cestu. Šly jsme stepama a okolo projížděly motokáry. Zjistily jsme, že máme červené tváře a tak jsme si nasadily kšiltovky. Šli jsme a já jsem zakopla o nějakéj řetěz. Nakonec jsme dorazily k Chrastenskému rybníku. Mysleli jsme si, že tam bude písek. aby byly tam možná tak chaluhy. Mně se vybily hodinky, takže jsem měla úplně bledou tvář, ale zachránila mě Emina powerbanka. Nakonec jsme si zde skvěle odpočinuly a malé holky se vykoupaly.

... tým Manty

17. 7. 2022

Dnes se našemu kmeni pod diamanty zdobenou oblohou zjevili duchové našich dávno ztracených členů, co se vydali hledat poklad. Vydáváme se tedy na výpravu, která tentokrát skončí úspěchem. Po zdolání kopce jsme narazily na bylinu z Ameriky, což nebylo dobré znamená, tak jsme se přesunuly ještě o kousek dál k dalšímu lesu. Tam jsme se rozhodly přespat. Sundaly boty. Jenže kvůli nedostatku provázku jsme si nemohli vyrobit lapače snů. Rozhodly jsme se to tedy risknout a pod stromy ozdobenými netopýry přespat.

18. 7. 2022

Ráno jsme se vzbudily a zjišťujemem že nás napadl kmen nepřátelských mravenců bukvičníků. Po pracném boji jsme nakonec zvítězily a v trávě rozdělaly oheň, na kterém připravujeme jídlo. Pak jsme se autobusem dostaly do Českého Dubu. Vypadalo to jako v zoo. Z Českého Dubu jsme šly po červené přes Starý Dub do oblasti u sedmi javorů. Tam jsme hledaly poklad, ale on tam nebyl. Tak jsme se rozhodly jít podél řeky po zelené, k lípě u Ostré horky. Cestou bylo úplně pusto, jen sem tam výjimkami projelo jedno auto. Okolo lípy byla až na horku jen louka. Však do toho si začala Veka stěžovat na podprsenku a na batoh.

19. 7. 2022

Probouzíme se v jeskyni (pod převisem) u Jeřmanské skály. Mám na sobě peří. Batoh je těžký asi tak jako bych v něm táhla televizi. Vydáváme se na cestu. Jdeme po červené přes Osečnou k Chrastavskému rybníku, jen škoda, že to není jezero. Nemůžeme zde totiž použít vodní lyže, kanoje a není tu signál na telefon. Slunce nás paluje, jak na savaně. Kéž by byl s námi šaman, který by mrak s deštěm přivolal. Pak bychom nemusely mít na sobě kšiltovku. Při obědě na zastávce v Osečné jedna bledá tvář čekala na autobus. Ale protože k obědu byl jen chleba a všichni chtěly rohlíky, tak náčelník dovolil dojít si do obchodu rudých tváří. V obchodě byl mimo jiné meloun, ale ten už všem leze krkem. Cestou lesem jsme málem vykopaly válečnou sekeru pytlem odpadků, který jsme zapomněly. Naštěstí jsme ji zase udusily dýmkou míru. Když jsme dorazily k vodě, všimly jsme si, že na hladinu dopadá slunce a tím jsme viděly duhu. A tak následoval dlouhý odpočinek. Dokonce i přes všchno vyčerpání jsme zachytily, že Jiskře spadly zuby a zachytily je včas. Večer jsme se konečně zvedly a vyrazily k Chrastenskému vodopádu.

... tým Lentilky

Zpět na Tábor Vápno 2022.